V devatenáctém století vznikl na britských ostrovech biometrický model směsné dědičnosti, který dokázal věrně popsat předávání spojitých znaků (například tělesné výšky) z generace na generaci. Později se ukázalo, že se jedná jen o užitečnou aproximaci genetické dědičnosti za předpokladu spolupůsobení vysokého počtu genů s neúplnou dominancí mezi alelami. Model ve své původní podobě se ale může stát východiskem při řešení celé řady problémů současné evoluční biologie, která si musí kromě genetického přenosu poradit i s přenosem epigenetickým a kulturním. Co dělat, když je nosičem znaku fenotyp sám? Jaký vliv mají mírné modifikace jednoho kvantitativního modelu na očekávané evoluční patrnosti? Počítačové simulace hypotetizovaných systémů nám mohou naznačit odpovědi na tyto otázky.
Petr Tureček se zabývá především kulturní evolucí. V současné době pracuje na počítačových modelech systémů s nepartikulátní dědičností, které jsou pro kulturní přenos příznačné. Kromě toho spolupracuje na několika různých projektech v rámci studia etologie člověka. Mezi oblasti jeho zájmu patří například evoluce ženské menopauzy a vznik babiček, efekt pořadí narození, atraktivita a výběr partnera. Rád zakládá zcela nové oblasti výzkumu. Zabývá se tedy rovněž tzv. sémantickou pareidolií a studiem “Hypotézy živé jurty” prostřednictvím tzv. “archetypální archeologie”.
Ve volném čase hraje na kytaru a zpívá v kapele Slzný splín, píše poezii a knihy pro děti. Je politicky aktivní jako maskot strany Nominalisté.cz
