Stravinskij o harmonii: “Harmony, a doctrine dealing with chords and chord relations, has had a brilliant but short history.” (http://www.mtosmt.org/issues/
Při uvádění symfonií na programech koncertů bývá vedle jejího pořadového čísla v díle skladatele uváděn – pro laika nevysvětlitelný – údaj o tom, zda je ta skladba např. v A dur nebo v b moll. Přitom by pro přesnou identifikaci stačila přezdívka, třeba Osudová, Nedokončená, nebo Novosvětská …která by se ostatně mohla stejně dobře jmenovat Nezaplacená 🙂 Symfonické básně naopak většinou identifikují jen jejich názvy, které typicky známe z Mé vlasti, u nichž pak číslo ani tónina nefigurují.
Tím víc nás překvapí, že onen kousek informace o tonálním umístění symfonie by byl před a po zlaté době skladeb psaných v tomto hudebním „jazyce“ (cca 1600 – 1900) často nemožný či nesmyslný. Máme tedy v Evropě tři velké epochy: tu, v níž se harmonie rodila, pak zmíněnou zlatou dobu, a „současnost“ trvající přes – letos připomínaných – 100 let od 1. světové války. O tom hovoří citované Stravinského motto dnešní přednášky – a není na tom nic překvapivého, že to řekl právě on, který měl prsty v nastartování hudebního „dneška“ Svěcením jara (1913). – V populární hudbě, včetně té tvořené dnes, ale klasická harmonie přežívá – což je jeden z hlavních rysů oddělujících ji od artificiální hudby.
Zatímco hudbu ze zlatého období harmonie a tonality (tedy hudbu většinou starší než 100 let!) posloucháme asi tak v 80% případů pořadů vážné hudby (při nedělním obědě ze 100%), soustřeďme se v dnešní besedě na přelomové momenty kolem roků 1600 a 1900, na to, co k nim vedlo a co z nich vyplývalo.
Pavel Kozák (1955) studoval housle pod vedením týmu prof. J. Micky. Jeho studium hudby ovlivnily okruhy hudební vědy – kde měla řada odborníků v důsledku perzekucí po roce 1969 „víc času“ dávat konzultace doma (zejm. Dr Vl. Lébl a Dr T. Volek) – okruh pedagogů pražské Konzervatoře a Hudební mládeže, i církevní hudba, folklór a protestsong. Harmonii a kontrapunkt studoval u prof. K. Risingera a u Zd. Lukáše, skladbu u M. Kopelenta. Lidovou konzervatoř absolvoval „nelidově“ u prof. Věroslava Neumanna symfonickou větou Požár (podle V. Rasputina). Silně ho ovlivnilo osobní setkávání s osobnostmi, jimž by se dnes říkalo „guru mladé generace“, tedy s P. Ebenem a s Kurtág Györgyem, v instrumentální hudbě pak hlavně se členy Smetanova kvarteta. V Hudební mládeži se účastnil akcí Kroužku soudobé hudby vedeného tehdejším studentem AMU V. Riedelbauchem. Konzervatoř absolvoval jako violista ve třídě prof. L. Malého koncertem D. Milhauda. V době, kdy zvažoval emigraci, hrál v Orchestru lidových nástrojů Státního souboru písní a tanců, což mu dalo rozhled po folklóru východní poloviny Evropy, ale také poznání Evropy Západní při cestách se souborem. Dva roky také učil hru na housle v LŠU.
Dvacet let žil v manželství se zpěvačkou M. Hřebíčkovou. I starší dcera je zpěvačka, momentálně školena na Moskevské konzervatoři. Za časů Perestrojky byl metodikem malých hudebních žánrů v Kulturním domě hl.m. Prahy. V 90tých letech často přispíval do časopisu Harmonie. Zažil divoké výměny názorů s K. Krylem po jeho návratu.
Všem zmíněným – ale i těm, kteří se sem nevešli či na ně zapomněl – vyjadřuje hluboký dík za čas i úsilí, které mu věnovali, protože – jak K. Risinger rád parafrázoval Feuchtwangera – „V hudbě – více než kde jinde – stojí mladší generace na ramenou starší.“ (http://azcitaty.cz/lion-
Místo konání: PEN-klub, Praha 1, Klementinum 190 v prostorách Národní knihovny ČR (dříve Univerzitní knihovna). Upozornění: Od účastníků vybíráme po dvacetikoruně a můžete-li dát více, uvítáme to. Peněz užíváme k úhradě pronájmu PEN-klubu. Děkujeme.
UPOZORNĚNÍ: Pokud si již dále nepřejete dostávat tyto programy, odhlašte se na mé adrese ivan.pergler@seznam.cz
Garant večera: Lenka Příplatová, rozesílá ing. Ivan Pergler
