Historicky bylo dosahování nízkých teplot motivováno jak praktickými potřebami lidstva pro dlouhodobé uchování potravin tak i zvídavostí vědců zkoumat vlastnosti látek při jejich hlubokém ochlazení a zejména nové jevy, které při snižování teploty nastávají. K nim patří supratekutost, supravodivost či jaderný magnetismus. Dnes dovedeme v laboratoři provádět experimenty za podmínek, které nikde ve vesmíru neexistují, při teplotách řádově nižších než je teplota reliktního záření – pozůstatku Velkého Třesku, jehož teplota je dnes díky rozpínání vesmíru několik stupňů nad absolutní nulou, -273,15 C. K dosažení velmi nízkých teplot bylo a stále je využíváno vlastností kapalného helia, které při ochlazení pod kritickou teplotu přejde do supratekutého stavu – za určitých podmínek teče bez vnitřního tření a vykazuje celou řadu neobvyklých vlastností, které nelze vysvětlit v rámci klasické fyziky. K nim patří existence kvantovaných vírů, stavebních kamenů kvantové turbulence. Ta je v limitě absolutní nuly teploty prototypem turbulence tekutin, považované za poslední dosud nevyřešený problém klasické
fyziky. Studium kvantové turbulence by proto melo přispět i k hlubšímu pochopení zákonitostí turbulentního proudění klasických vazkých tekutin jakými jsou voda či vzduch.
Pozor! Tuto přednášku jsme dole v přízemí v posluchárně B3 fotochemie, vlevo od hlavního vchodu.
