Na základě dlouholetého poznání v oboru akustiky a moderního výtvarného umění lze dojít k důležitému objasnění, kdy, kde a jak lze dosáhnout estetické radosti, obohacující naše vnímání a to nejen při cíleném poslechu hudby, nebo při návštěvách muzeí a galerií, ale i během každodenního kontaktu s prostředím.
Nalezení a objasnění harmonické jednoty je založeno na analýze a syntéze individuálního vnímání a dojmů, během narůstající životní zkušenosti. Zatímco z velkého zmatku převážně disharmonických vjemů v dětství a mládí, které pramení z nezkušenosti a revolty se v dospělosti projevuje obliba v harmonických doplňcích, které nám mohou zpříjemnit život, když víme jak na to.
Podkladem objasnění harmonizace akustických a vizuálních vjemů je založeno na ryze technické analýze a syntéze. Harmonie zvuků plyne především z fyziologického a nervového procesu v myšlení. U vizuálního vjemu je harmonie založena na přesné jednotě vztahu barvy a tvaru, které se navzájem doplňují tak, aby byl jejich produkt roven jednotě celku.Objevil to již Maďar Viktor Vasarely. Tak, jak se barvy mění a stoupá jejich jas či sytost, tak se zmenšuje tvar a dílčí plocha v převrácené velikosti. Pro akustiku to byli před více než 100 léty dva němečtí ne akustice, ale psychiatři, Fechner a Weber, kteří podstatu harmonie sformulovali.
Jak ve zvuku, resp. vibracích, tak i ve výtvarném umění byl tento princip vědecky ověřen teprve studiem abstraktního výrazu tak, aby se dosáhlo harmonie mezi dojmem a výrazem, které musí dohromady dát jednotu.
Harmonie vyplývá z vyvážené změny v čase /akustika/ a přeměny tvaru, resp. barvy na ploše vždy tak, aby se blížila nikoliv shodovala se sinusovou periodicitou, lidově často nazývanou sinusovými vlnami, oproti ostrým hranám, nebo jiným předpokládaným či nahodilým jevům. Teprve analýza abstraktního myšlení umožnila nalézt harmonii i v tzv. transcendentních jevech, tj. protikladech které lidstvo tradičně v minulosti rozčilovalo.
Konkrétní svět okolo nás vnímaný sluchem a zrakem je pak zpracováván v mozku do syntézy radosti a potěšení, aniž bychom prapodstatu jevů, který bude vysvětlen vnímali. Byla to až technika, která svými možnostmi předběhla všechny ostatní obory lidské činnosti svojí rozlišovací citlivostí, která nám umožnila podstatu harmonie objevit. Tak například rejstřík 440 barev a tónů překračuje běžné číslo 165 stupňů lidského zraku. Rozlišitelnost bodů vnímání zrakem na ploše je pak technicky řádově překročena a dynamika záznamu a reprodukce zvuku měnícího se v čase je v současných technických možnostech překročena nejen v řádech, ale v tisících řádů kvalitněji, než naše ucho a nervy. Ing. Jan Stěnička je profesí akustik a specialista na výtvarné umění a architekturu s hobby cestovatele.
Místo konání: PEN-klub, Praha 1, Klementinum 190 v prostorách Národní knihovny ČR (dříve Univerzitní knihovna); po přednášce se tradičně přesouváme k neformální části diskuse do kavárny U Chlupatýho ducha.
Upozornění: Od účastníků vybíráme po dvacetikoruně a můžete-li dát více, uvítáme to. Peněz užíváme k úhradě pronájmu PEN-klubu.
