Pátečníci: Diskusní podvečery společenskovědní popularizační sekce Sisyfa
Návrhy na ustavení společenskovědní sekce padly již v roce 1999, první setkání se ale uskutečnilo až 8. února 2000 v tehdejším antikvariátu Pavla Vachtla, člena předsednictva Sisyfa. Vedení se chopil pan inženýr Rudolf Battěk a i přes počáteční dobrodružství se sháněním vhodných prostor se mu povedlo nastartovat páteční setkávání vskutku na výbornou: už v roce 2001 se sekce sešla šestatřicetkrát. Zvolený čas setkávání předurčil náš neoficiální název – Pátečníci –, po vzoru a v úctě k prvorepublikovým pátečníkům v čele s Karlem Čapkem a T. G. Masarykem.
Jsem trochu na rozpacích, že zrovna já bych měla vypovídat o něčem, co mne tak dalece přesahuje. Jsem v čele sekce ani ne třetinu doby její existence. Když byla v začátcích, chodila jsem na gymnázium, a když slavila desáté výročí, sotva jsem ji začala poznávat. Už tehdy to byla láska na první pohled. Sisyfos slaví čtvrt století a nám je jednadvacet – zrovna teď zjara.
Kde jsme se scházeli? Zkraje, jak bylo zmíněno, v antikvariátu Pavla Vachtla, později se svolením Jiřího Gruntoráda v prostorách Libri prohibiti. Následně jsme se zásluhou Rudolfa Battěka usídlili v sídle PEN klubu, ale pozor, tak jednoduché to ještě nebylo. České centrum PEN klubu se tehdy nacházelo v ulici 28. října a mělo před sebou stěhování, a tak jsme se i my několikráte přesouvali po různých jiných útočištích, až jsme nakonec doputovali společně s PEN klubem do výšin pátého patra Národní knihovny, kde jsme se scházeli až do rekonstrukce Národní knihovny, a kde jsme to měli moc rádi, zejména kvůli nepřekonatelnému výhledu napříč střechami pražského Starého města.
Nu a dnes, když tedy nepočítáme dobu covidovou, kráčíme každý pátek do Zoologické posluchárny Přírodovědecké fakulty UK ve Viničné 7. A máme to tam také moc rádi, už kvůli historii této slovutné budovy. Však kdo by nechtěl svojí přednáškou navázat na Einsteina!
Co se obsahové a lidské stránky prvních let pátečnických týče, nemohu posloužit vlastními vzpomínkami, zkusím si tedy vypomoci slovy Zdeňka Jonáka k desetiletému výročí sekce: „Pokud jde o obsahovou stránku, nedržela se sekce zpočátku jen užšího programu obhajoby racionality vědy a jejich výsledků proti všem formám iracionality, paranormality či mytologické ideologizace. Rudolf Battěk režíroval setkání velkoryse. Jako zkušený politik a sociolog tematizoval přednášky jako rozpravy o lidské situaci. Jako disident, který prožil řadu let v pekle komunistických žalářů, návštěvníky přísně selektoval. Jako moderátor sršel vtipem i optimismem, s nímž dokázal nedostatky společenských věd smířit s úspěchy věd přírodních. Povznesl laťku Sisyfa z hašteřivých vod do intelektuálních výšin. Nevyhledával nepřátele, ale kamarády. Jeho setkání připomínala pařížské salóny, jak je popisuje Stendhal nebo Marcel Proust. Nikomu se nechtělo odejít. V té době trvala setkání 3 až 5 hodin.
V diskusích vystupovali jedinci s rozdílnou morálně ideovou a filozofickou orientací, religionisté i lidé nábožensky věřící. Takový kontakt umožňoval hlubší analýzu odlišných postojů i pokus o výraznější definici sekulárně humanistického pojetí člověka, společnosti a světa. První rok existence sekce byl natolik úspěšný, že si získal na pražské půdě zájem odborníků zvučných jmen.
Z řad hostů i našich členů uvádím jména některých osob, které vystupovaly na setkáních: Dr. Jaroslav Mácha s tématikou evoluce, Dr. Zdeněk Eis se věnoval problému skupinové identity a později tématu “vágnosti“ v životě člověka. Historik Jaroslav Opat výrazným způsobem přiblížil postavu T. G. Masaryka. Docent Břetislav Fajkus poutavě rozebíral problém metodologie vědy a Peter Zamarovský se věnoval ve svém vystoupení vztahu mezi fyzikou, metafyzikou a filozofií.
V červnu byl pozván ombudsman JUDr. Ota Motejl, který rozváděl empiricko sociologické problémy této ústavní funkce. Prof. Pavel Materna 11. 5. přibližoval opakovaně otázky logické sémantiky. Na úvod vždy zahrál jednu klavírní Chopinovu sonátu. Kolega Erik Janda promluvil o řízení neziskových organizací a autor rozsáhlé Chaokracie Mirek Vodrážka členy sekce okouzlil svým chaokratickým feminismem. Mimořádně upoutal prof. Milan Machovec, když uvažoval o složité situaci člověka v tomto věku. K úrovni pátečních večerů bohatě přispíval také prof. Miroslav Kutílek a dr. Petr Brodský.”
Po letech skvělého vedení předal Rudolf Battěk žezlo neméně skvělému doktoru Zdeňku Pokornému. Toho už jsem zažila, a i on byl důvodem, proč jsem si Pátečníky takřka okamžitě zamilovala. Pan doktor Pokorný vedl sekci s důstojným klidem a rozvahou, a, jako důkladný systematik, s důrazem na přesný pojmoslovný výklad struktury společenskovědních textů. Kromě přednášek se tehdy čas od času rozebíraly zajímavé texty z oblasti společenských i přírodních věd, mimo jiné například Flagelantská civilizace Jiřího Krupičky, Znavená Evropa umírá od Otakara A. Fundy, Konsilience Edwarda O. Wilsona, Ľudstvo v ohrození: potreba syntézy prírodných a kultúrnych vied Ladislava Kováče či jedna z nejslavnějších knih evoluční biologie Sobecký gen od Richarda Dawkinse.
Nutno poznamenat, že by i v době panování Zdeňka Pokorného diskuse leckdy dosáhla tří až pětihodinového trvání, z důvodu respektování zavírací doby Národní knihovny jsme ovšem museli po krátkých dvou a půl hodinách prchat, již většinou bez pana doktora, důstojného to muže, který se důsledně držel seriozního akademického prostředí, k neformální části diskuse do kavárny U Prstenu v Jilské 14, kde se v květnu roku 2012 konal i křest knihy Miroslava Kutílka Půda planety Země. Kmotrem knihy byl tehdy pan doktor Jiří Grygar, astrofyzik, popularizátor vědy a zřejmě nejznámější člen kubu skeptiků. Kolem půl osmé prcháme dodnes, v posledních letech však do Restaurace na Křižovatce zvané, zejména díky blízkosti budov lékařských fakult, Uterus.
Tematické zaměření přednášek ani zvučnost jmen přednášejících se v době vedení doktorem Pokorným příliš nezměnily. Vyzdvihla bych například vystoupení paní profesorky Heleny Illnerové na téma Vnitřní čas v nás, vždy vynikající přednášky doktora Marka Matějky na nejrůznější filosoficko-historická témata, biologické přednášky profesora Tomáše Radila, či Fyzikální vyprávění o směru času pana docenta Josefa Jelena. Mezi přednášejícími se i nadále objevovali naši dobří známí a občasní až pravidelní návštěvníci pan doktor Jaroslav Mácha, profesor Miroslav Kutílek, pan doktor Petr Brodský, pan docent Karel Vereš, či pan doktor Peter Zamarovský. Z jejich vystoupení se nakonec těšíme dodnes.
Po třinácti letech fungování sekce se osud rozhodl být zcela neskepticky nešťastným a onu třináctku v letopočtu nám pořádně osladit. V březnu nás ve věku 88 let navždy opustil zakladatel sekce Ing. Rudolf Battěk, 24. srpna pak na následky těžkého úrazu umírá v 84 letech náš milý předseda a organizátor pátečních setkání doktor Zdeněk Pokorný. Po chvíli nejistoty a tápání co dále s organizací a předsednictvím, byly otěže sekce svěřeny do rukou mně, což jsem přijala s radostí, že mohu pomoci zachovat něco tak nádherného, jako jsou Pátečnici, a zároveň s obrovským respektem a obavou, kterak kdy mohu dostát organizačním a moderátorským schopnostem svých vynikajících předchůdců. Posouzení, nakolik se mi to daří, přísluší jiným, zmínila bych však ještě současný stav a vývoj našich setkávání.
Rozpravy nad referovanými texty jsme téměř opustili, rozhodli jsme se však zavést tradici večerů méně formálních, povídacích. Poslední předvánoční pátek tak věnujeme kromě přednášky i posezení nad dobrým jídlem. V roce 2014 jsme rovněž poprvé vyzkoušeli večer diskusní, což byl v době uskutečnění okamžitý nápad, který bychom však pro velmi vřelé přijetí moc rádi občasně opakovali. Na první prosincový pátek jsme pozvali naše nejstarší účastníky k besedě na téma „Které věci v životě nedělat, abychom později nelitovali“ aneb „Co bych už v životě nezkonil, kdybych měl šanci si to zopakovat.“ Pozvánku přijali v abecedním pořadí pan architekt František Flodr, pan profesor Miroslav Kutílek, pan docent Karel Vereš a pan docent Oldřich Vinař, pan profesor Miroslav Profant a pan profesor Tomáš Radil se, bohužel, museli omluvit. Moderátorské role se kromě mě ujal iniciátor nápadu Dušan Krajči. Povídání to bylo nesmírně příjemné, humorné a informativní a myslím, že právě na tento večer budou návštěvníci ještě dlouho s úsměvem vzpomínat.
Vzhledem k mému zaměření a kontaktům, jakož i zaměření a kontaktům mého spoluorganizátora Vítězslava Škorpíka, dramaturga přednáškového cyklu, je dnes program sekce zaměřen podstatně více do věd přírodních. Z toho důvodu jsme sekci s ubíhajícím časem přejmenovali ze společenskovědní na popularizační, a sekci společenskovědní jsme pro jistotu založili znovu (v jejím čele je David Anthony Procházka).
Jádro našeho cyklu tak v uplynulých sedmi letech tvořila hlavně všeobecně mimořádně oblíbená fyzika, jmenujme například vynikající povídání Pavla Cejnara o kvantovém počítání či Jiřího Podolského o gravitačních vlnách, ale též biologie v čele s výbornými popularizátory Vojtěchem Novotným a Juliem Lukešem. Stranou nezůstaly ani další přírodní vědy, hovořili u nás například světově proslulý chemik Josef Michl či geolog Aleš Špičák a obory více technické, zejména kosmonautika s pravidelnými výstupy Dušana Majera a Michala Václavíka. I přesto jsme se snažili zachovat důstojné zastoupení vědám společenským a humanitním. Pravidelně jsou zastoupeny zejména psychologie (například Zdeňka Pospíšilová) a historie, kterou skvěle reprezentuje diváky i námi oblíbená Markéta Křížová.
V současnosti se nám náš přednáškový cyklus z epidemických důvodů poněkud zkomplikoval – tak, jako životy mnohých z vás. Osobně se teď setkávat nemůžeme, zkoušíme vám tedy vše nahradit dvěma streamovanými přednáškami týdně. Momentálně se třeba můžete těšit na Kartografii lidské sexuality Renáty Androvičové či Velké šelmy ve střední Evropě Miroslava Kutala.
A co nás čeká v budoucnu? Doufejme, že hromada dalších zajímavých přednášek – a to nejen online, ale též nejen osobně. Po epidemii se chystáme vysílat naše prezenční přednášky zároveň živě na YouTube. Snad se nám také v budoucnosti podaří zaujmout větší část mladších generací prostřednictvím přímé účasti, anebo alespoň zhlédnutím záznamů přednášek na internetu. Posláním Sisyfa koneckonců nemá být jen boj s šarlatány a pseudovědci, ale i obhajoba poznatků současné vědy, podpora kritického myšlení, a v obecné rovině i šíření diskuse nad problémy masové kultury, humanitních hodnot, postmodernizmu a filozofie vědy. Jinými slovy, chceme si povídat! Mezi sebou i s vámi se všemi. O vědě, společenské i přírodní, a o všem, co s ní souvisí. Přidejte se, nekoušeme! A diskutujte s námi – na přednáškách, na Facebooku, na YouTube… Jakkoli je veřejný prostor plný bezobsažných komentářů a vulgárních hádek, seriózních debat k tématu se bohužel spíše nedostává.
S využitím textu Zdeňka Jonáka k 10. výročí společenskovědní sekce (Zpravodaj 4/2010) zpracovali Lenka „Jelena“ Příplatová a Vítězslav Škorpík
