Vážení a milí Pátečníci,
Máme pro Vás jednu velmi smutnou zprávu. V pátek 30. října nás v krásném věku 87 let navždy opustil pan docent RNDr. Karel Vereš, CSc., moudrý a nesmírně milý muž, kterého jsme měli tu čest léta pravidelně potkávat na našich pátečnických setkáních.
Karel Vereš se narodil 3. září 1928 v Pardubicích, část mládí však strávil v Maďarsku, kde i vystudoval klasické gymnázium. Posléze se vydal do Prahy a na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy se začal věnovat chemii. V roce 1954 obhájil kandidaturu věd a o patnáct let později se na téže fakultě habilitoval jako docent radiochemie. V letech 1965-1970 tamtéž externě vedl oddělení radiochemie, v době normalizace však nesměl učit. Pracoval v Ústavu nukleární biologie a radiochemie, později v Izotopové laboratoři Československé akademie věd a zabýval se přípravou radioaktivních látek použitelných v biologickém a lékařském výzkumu.
„Krčské ústavy akademie byly oficiálně prohlášeny za sídlo kontrarevoluce.
Já jsem tam pracoval.“
Karel Vereš, Pátečníci, 6. února 2015
Mimo profesní život se věnoval své rodině, s manželkou vychoval syna Pavla a dceru Kateřinu, a v průběhu dalších let se dočkal čtyř vnoučat a čtyř pravnoučat.
Třetí nejvýznamnější částí jeho života bylo pravděpodobně zahrádkaření a pěstování lilií, kterým se věnoval od roku 1963. Během své mnohaleté pěstitelské kariéry vyšlechtil mnoho nových hybridů, mezi nejznámější z nich patří například Káťa, Charlotta, Ria či Zlatá Praha. Kromě samotného pěstování byl i náruživým propagátorem pěstění a šlechtění, a na tato témata pronesl mnoho přednášek po celé republice, často též publikoval v časopise Liliář, zpravodaji pěstitelů lilií SZO ČZS MARTAGON. Této organizaci též dlouhá léta předsedal.
Ustupme ale od profesních i pěstitelských úspěchů. Myslím, že většina z nás si bude pana docenta Vereše pamatovat především jako nesmírně milého, moudrého a skromného muže, který nás po léta bavil nekonečnou zásobou historek z vlastního života i židovských vtipů. Příznačné je, že za svůj největší profesní úspěch považoval setkání s fyzikem Nielsem Bohrem a skutečnost, že mu tento velikán vědecké historie podal ruku. Byl nezdolným optimistou, i přes mnohé zdravotní komplikace a několik závažných operací se stále držel v dobré náladě a svým poutavým vyprávěním zvedal náladu všem lidem v okolí. V rozhovoru pro časopis Liliář před deseti lety uvedl, že jeho životním mottem jest „Dum spiro, spero“ (Dokud dýchám, doufám). V pátek pan Vereš dodýchal, já ale doufám, že vzpomínka na něj nás bude hřát ještě hodně hodně dlouho.
Pohřeb se koná v pátek 6. listopadu 2015 v 10:40 v malé obřadní síni krematoria v Praze – Strašnicích.
Tento pátek bude rovněž na začátek pátečnického setkání zařazena krátká vzpomínka na pana docenta. Z tohoto důvodu Vás moc prosíme, abyste se tentokrát dostavili opravdu na pátou hodinu a nikoli o čtvrt hodiny později, ať máme čas si zavzpomínat a nebereme přitom čas panu přednášejícímu. Děkujeme!
Za organizátory pátečníků
Jelena Příplatová a Vítězslav Škorpík
Všechny fotografie jsou ze stránek www.martagon.cz, úvodní fotografie je z obálky časopisu Liliář 3/2008 a autorkou je Květa Stolaříková, druhá z fotografií v textu je asi nejznámější hybridní lilie pana Vereše – Káťa.
